Přejít ze světla do tmy jde tak jednoduše. Jde jen o to najít cestu. Pochopit sám sebe. Žádná vlastnost, žádná emoce nemůže být nikdy negativní, pokud se využije správně. Ani černá tak nemůže být černou a bílá bílou. Žijeme jen v odstínech šedi. Ve štěstí hledat štěstí a v neštěstí motivaci. A čím větší motivace, tím lépe. Motivací jsem nasbíral až moc. Teď se blíží čas sklizně. Reset.
To, co je podle mě tím pravým aspektem dospívání, je moudrost. Pochopení. Sebe sama. Místa ve světě. Ve světě, kterej stejně z valný většiny existuje jen v našich hlavách. A zde se skrývá paradox. Člověk může dospět tak, že si uvědomí svoji dětinskost. Svoje chlapečkovství. A odmítne se ho vzdát. Protože plní svůj účel. Protože má smysl v realitě beze smyslu.
Dospívání jsou rány. Ubližujeme a necháváme si ubližovat. Ze vzpomínek krystalizuje moudrost. Nejen pochopení sebe sama, ale i akceptace okolí. Každý tíhne po svém kousku štěstí svým způsobem. A to je nutno akceptovat, nikoli se nad někoho povyšovat. Život smysl nemá, smysl je vložený lidskou myslí, protože žít beze smyslu je pro nás nepředstavitelné. Žít a nechat žít.
Co tedy teď? Doufám, že jsem něco málo moudrosti posbíral. Z chyb se člověk učí. Stejně tak z bolesti. A učení se není přeci nikdy ke škodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat