LOVE YOU/LEAVE ME

Život má smysl. I když se to občas nezdá a i samotné bytí naživu bolí. Je tam. Někde hluboko v nás, tiše udává směr našeho snažení. Jednou z mnoha cest, jak ho malinko poodkrýt, je alkohol. Už možná trochu chápu, proč tolik umělců hledalo inspiraci právě v něm. Možná i proč se pár z nich zabilo. Ty chvíle, kdy člověk neřeší co bylo a bude, když se život mění jen na to, co je teď. A právě tehdy se objeví to něco. Že by chtěl, aby teď vedle něj byla ta jistá osoba, nebo aby už vypadl z tohodle nudného města a začal žít život svých snů, popřípadě aby nastal světový mír... a pak přichází ta horší část, resp. jí tím otevřeme dveře. Uvědomíme si totiž, že to něco není možné získat, ať chceme sebevíc, ať žijeme sebelepší život, ať už máme tisíce přátel na facebooku nebo ne... a s tím už se musíme poprat sami. Naučit se s tím žít. Nebo zemřít.