“I feel the love and I feel it burn
Down this river every turn
Hope is a four-letter word”
Už jsem opět ve formě. Jedna noc, zažité rutiny, vše se vrací zpět. Vše to co hrozně moc chci i nechci. Už se vážně moc těším do Berlína, tam se nebudu muset trápit nad takovejma blbostma, který jsou důležitý jen pro mě.
Vlastně ani sám nevím, o čem už dál psát. Jsem nudnej, hrozně moc. Pořád mluvím o těch samých věcech. Jak o těch dobrých, tak o těch špatných. Pořád poslouchám ty samý písničky. Pořád dělám ty samý věci. Pořád chodím po těch stejnejch ulicích a na ty stejný místa. A vzpomínám. Jednou za čas se něco trochu změní, pro mě je to nepostřehnutelný, ale z dlouhodobýho hlediska to vidím. Jsem rád za to, že konečně dokážu ocenit změnu. Hrozně jsem se toho bál, měnit věci. Ale je to docela zábava a navíc je to teď pro mě jediná cesta ven. Měnit všechno, co měnit jde a ponechat jen to, co je důležité. A toho moc není.
Taky jsem zjistil, že se dokážu chovat velmi neracionálně. Je to docela ironie, když od svého okolí vyžaduju racionalitu a pak ji sám popírám. Ale aspoň jsem to sám konečně přiznal a už nezbývá moc způsobů, jak si svou pozici obhájit. Buď zavrhnu racionalitu, nebo se přestanu chovat tak, jak to umím. Těžký rozhodnutí.
Jsem teď někde jinde, než jsem byl. Tak uprostřed. Ochoten jít dopředu, vracející se zpět. Nebojím se měnit, ale ještě to úplně neumím. Možná že to tak má být, možná že ne. Ukáže čas.
“Everything that kills me makes me feel alive”
Žádné komentáře:
Okomentovat