Noční skepse

„Jestliže je situace definovaná jako reálná, pak je reálná i ve svých důsledcích“

Moje krásně plná hlava je nějak nepřirozeně prázdná. Začínám si pomalu myslet, že celej život je jen série vyplavování endorfinu a nevyplavováni serotoninu do krve. Aby to ale nebyla taková nuda, ještě tu máme Thomasův teorém, popřípadě Sebenaplňující se proroctví. Takže vlastně věříme tomu, že existuje něco jako láska. Že je tu fakt něco víc, než pudy. 

Že společnost, která je jen uzlíčkem složeným z pár norem, imaginární solidarity a pořádné dávky kapitalismu, nás dokáže zachránit a je stabilní. Není. Nezachrání. Stejně se tu nakonec všichni požereme. Nebo třeba taky ne. Uvidíme. Každopádně mi teď tak trochu příjde, že je dost možný, že existujeme jenom v iluzích. Definujeme situace jako reálný a pak v nich žijeme. Naše společnost staví na nových lžích, protože křesťanství už padlo. A my je ochotně kupujeme. Stáváme se otroky nových pudů, umělých. Pudů po novym telefonu a pěknejch hadrech. Žlutym autě nebo cestě kolem světa. 

Je nám vnucována realita plná štěstí skrze peníze, štěstí skrze vztah, štěstí skrze solidaritu a my pak ochotně tohle štěstí hledáme. Pak se ale něco zvrtne a celý se to sesype jako domeček z karet. Americkej sen je super příkladem. Stejně jako jejich ústava, která garantuje právo na štěstí. Není to kouzelný?

Skrze společenskou smlouvu jsme se vzdali části osobních svobod za kolektivní štěstí a blahobyt. Takže vlastně žijeme nebo přežíváme? Ačkoli to zní jako ohromná skepse, tak to nejhorší je, že se z toho nelze vymanit. Další krok ve vývoji člověka. Troška hormonů v krvi - příčina i následek. Jenom naše psychika, mysl, hlava - čarodějka, co dokáže dát smysl všemu, otevírá neodemknutelný dveře, zpochybnit všechno - nám nalhává, že je za tím něco víc. Že tam musí být něco víc. Stačí hledat a smysl se vždy najde. Smysl bolesti i radosti. Co když tam ale nic není? Nic víc než prostá chemie ruku v ruce s biologií. Naučili sme se Pavlovům reflexům a teď bez nich nedokážeme žít. A pravda je ještě horší než iluze.