Schiff Ahoi

Pes, pes, pes, pes a pes v Polsku

Jak začít? Trochu jsem se vody bál, ačkoli sem posledních pár týdnu poctivě trénoval v bazénu. Aspoň že mám rád cestování vlakem a na rum sem se taky docela těšil (musim uznat, že speciál už je i v mejch očích lepší než hulvát). Takže jsem si zabalil bagáž, malou, s jedněma botama a bez opalováku (dvě největší chyby), na poslední chvíli sehnal stan a šlo se na věc.

To že se dny mezi nedělí a středou trošku slily nemá cenu opakovat. Každopádně den jedna proběhl asi tak, že všichni krom mě obdivovali Klaris, ačkoli se mi teda vůbec nelíbila, ale to by bylo hodně divný, abychom se někdy v tomhle shodli. Pak sme nasedli a jeli. První jez, tak proč ne, nejsem máslo. Schytala to jenom bota, blbý. Ale prej to byl nejtěžší jez, tak mám dobrej pocit, že jsem byl aspoň rychle pokřtěn. Pak sme se vkradli do čvut kempu, kde to prej loni klaplo bez placení. Postavili sme stany a želvu a doufali. Nedopadlo to. Labil ze všech labilů nejlabilnější se ukázal, nebudu jmenovat, ale asi ta řecká krev no... A taky jsem byl trochu labilní já, alespoň na FB.

Druhej den ráno se ukázal labil číslo dva, kterej jako Richard Bates naskočil před nepoužitou blbuvzdornou bariéru stanu a vyhrožoval nám fyzickym násilim za to, že sme si dovolili mluvit patnáct minut před budíkem. Nic moc Fiki. Kormidelník Radek dneska nic neposral a tak nedošlo k žádnému cvaken Sie deutsch. Kemp Viking těžce zklamal, otrávenej životem jsem to radši vzdal hned a začal si řikat, že zase nechám svou chorou mysl zničit další party příležitost. Nakonec to nebylo zas tak hrozný. Cynik ve mně situaci cenil. Taky cenim našeho soukromýho Varyse.

Trětí den už jsem byl jakože fakt hodně spálenej, trochu rozladěnej kvůli baterce, ale nálada nebyla tak hrozná, jak se dalo čekat. Museli sme trochu zabrat, skoro jsem prej umřel pod nějakym netěžkym jezem a už sme byli v Krumlově. Město pěkný, lidi na mostech a březích netrpělivě čekali na topící se blbce. Nezklamal jsem je. Dvakrát. Aspoň jsem posloužil jako zlepšovač nálady pro psí smečku. V kempu nás opustily dvě třetiny dámského doprovodu, labil aspoň ocenil, že už nebylo třeba stavět želvu.

Večerní Krumlov byl super, ale nějakej polomrtvej. Myslim si, že jsem měl vážnou šanci a koukala na mě jedna slečna v extra předraženym nóbl nudnym music baru. Zaujaly ji zcela jistě na moje ponožky v pantoflích. Blbý. Příště teda lepší boty. A taky město, kde se večer žije. Aspoň že jídlo bylo fakt super. Jakmile jsme po dvouhodinovym bloumání po centru v dešti zavítali zpět do kempu, bylo jasný, že zejtra už se nám nikam nechce. Jo a taky jsem měl vlastně totálně mokrej spacák a stan taky nevypadal dostatečně voděodolně. Náladička nic moc. Petr Vok pivo neceníme. Rum byl lepší, ale nějak mě po prvnim kolečku přešla chuť. Vzdálil jsem se zbaběle stranou. Aspoň, že když jsem se vrátil, tak situace ve stanu byla značně lepší a já měl Fikiho druhej spacák. Občasné zkontrolování mobilu taky přineslo alespoň chvilkové příjemné zpěstření noci.

Poslední den sme se chovali trochu víc jako lidi. Snídaně v Kauflandu, odevzdání lodí a štreka na vlak. Dobře, tak daleko to nebylo, ale bylo to do kopce! A pak už sem byl nějak zázračně doma.

Co k tomu říct závěrem? Asi jsem se přesvědčil, že kamarádi jsou super věc, hodně super. Že ne všechno je tak beznadějný jak vypadá. Že slova jsou jen slova. Že naše parta není user friendly. Že voda je super. Že voda je hrozivá, občas. Že příště musíme mít vodotěsnej foťák, protože ta továrna po cestě byla super, ale mobil byl daleko. Že se věci mění. Že bych si měl užít prázdniny jako nikdy jindy, i když se mi zrovna nechce. Že moc přemejšlet je k ničemu. Že to stejně dělám a dělat budu. Že z devíti jezů naše loďka dala sedm, ale účast sme měli stoprocentní, takže snad nejsem tak hroznej, jak každej včetně mě čekal. A že mě to fakt bavilo.

Chlapečci, psi, beru všechno. Smysl života pořád nechápu, ani co mám pořádně dělat, ale snažim se aspoň si to užívat.

Mé díky patří všem statečným psům, jmenovitě řeckýmu psovi, hitlerjunge psovi, psovi s nožem a psovi co věčně ťukal do mobilu. A samozřejmě i slečnám.